Nevím, zda se uvedeným titulem nedopouštím neoprávněné reklamy a propagace J, ale tak jako tak skutečností zůstává, že v pondělí 14. 12. 2015 jsme opravdu vystupovali přímo v průmyslové fabrice! No, abych nepřeháněl, nebyla to v žádné výrobní hale, neměli jsme přílby ani respirátory. Vše se  odehrálo v komfortním prostředí příjemné a útulné závodní kantýny v areálu výše uvedené firmy, jejíž majitel a ředitel, pan Ing. Ladislav Vitoul, tamto pozval kolektiv přátel ke společenskému posezení u příležitosti oslavy významného životního výročí.  Jubilantovi jsme všichni ze srdce přáli zejména dobrého zdraví, tím pádem i dlouhého věku, abychom stačili užít vzájemných přátelství, jejichž hodnoty s přibývající „dospělostí“ vnímáme stále intenzívněji…

Skvělá společnost generovala skvělou atmosféru, a ta zase dokonale inspirovala naší muziku ….

Byl to krásný večer a nám se za náš výkon dostalo vzácného uznání a ocenění formou pozvání k repríze o týden později.  Takže v pondělí 21. 12. opět na shledanou…. :)

To jednou zazvonil telefon a příjemný ženský hlas se tázal, zda bychom 26. září  nezahráli ve vinném sklepě v Blučině….

Blučina se nachází zhruba 15 km jižně od Brna, vpravo dálnice na Bratislavu, směrem k Židlochovicícm.  Je rozložena při severním úpatí vrchu Výhonu, který svou výškou 355 mnmpředstavuje nejvyšší bod Pracké pahorkatiny.  Cílem naší cesty byl vinný sklep manželů Hanušových, který toho večera hostil početnou návštěvu z Litvínova a jeho nejbližšího okolí. Když jsme ve smluvený čas dorazili, podávala se právě večeře a jelikož, podle slov Mistra vinaře, pana Milana Hanuše, se stolovati má v poklidu, přijali jsme rádi pozvání k degustaci vín. Ochutnávali jsme s chutí dary prosluněných moravských svahů, naslouchajíc se zájmem fundovanému výkladu k jednotlivým odrůdám, druhům vín a jiným vinařským zajímavostem.

Nicméně naší profesí je hudba a ta nás nesmlouvavě volala k nástrojům, abychom hostům zpříjemnili večer svým uměním.  A hosté nás, panečku, příjemně překvapili! Hned s prvními tóny se totiž zvedlo pár tanečních párů, ozvali se zpěváci z pléna….a zábava byla rázem v plném proudu. S tak bezprostředním a rychlým vzájemným kontaktem se nesetkáváme příliš často. Byl to, zkrátka, fofr. Čas běžel a půlnoc tu byla dříve, než jsme se stačili nadít. Nebylo zbytí – okolnosti a příjemná atmosféra si vynutily přídavek. Loučili jsme se srdečně před druhou hodinou ranní. A ta pěkná fota z celé akce nám zaslali právě sami hosté….

se podle před rokem stanoveného plánu uskutečnilo v termínu 12. až 14. června 2015, tentokrát v romantickém wellness prostředí hotelu Zámek Berchtold nedaleko Prahy. Na setkání s našimi přáteli, kteří nás před ledy kooptovali do party, jsme se již v předstihu těšili a společný večer se jako vždy dokonale vydařil. Této dnes již pravidelné a tradiční akce se však tentokráte nemohl zúčastnit náš basista. Vyvstal tedy problém, co s basovou sekcí, neb, jak dobře známo, basa tvrdí muziku a její  sebemenší absence je vždy jen ku škodě výsledku muzikantského úsilí. Naštěstí byl pro ten den ochoten vzít záskok nám z dřívějška již známý basista a violista Miloš Bělehrad, v němž jsme posléze rozpoznali nejen dobrého muzikanta, ale též tak i čestného a poctivého muže s vytříbeným smyslem pro humor. Společná cesta a pobyt jen utužily vzájemné sympatie z letmých setkání v minulosti.  Miloš se navíc ochotně chopil „logistiky“ celé akce a se svým VW Transportérem nás všechny i s nástroji komfortně dopravil na „místo činu.“ Popravdě, tuto řeholi mu nebylo co závidět! Kdo jen trošičku zná současné provozní problémy dálnice D1, k tomu přidá specifikum pátečního odpoledne a připočte extrémní teploty letošního léta, dozajista nám uvěří, že cesta na Berchtold nebyla procházkou růžovým sadem a řidičův výkon byl hoden hrdinského přívlastku. Navzdory různým dopravním omezením na opravovaných dálničních úsecích jsme do cíle dorazili včas. Takže hurá do sprchy a potom hned „na plac!“ 

Co říci více? Byl to krásný večer!  Sešli jsme se všichni tak, jako i před rokem a jak snad i napřesrok. Takže, sobotní ráno: hygiena, snídaně, společné foto, rozloučení  – na shledanou v roce 2016, pro změnu v Moravském krasu?

Tak to jednou Vlastík Zdražilů, co hraje na basu a krásně při tom zpívá, přišel s pozváním k posezení u cimbálu v Bosonohách, které se pořádalo v neděli 11. 5. 2015 na místním hřišti. Do Bosonoh? Tam jsme ještě nikdy nehráli, tak proč to nezkusit?

Pravda, trošku jsme po Bosonohách bloudili, než jsme hřiště našli, protože to je situováno v takovém poklidném koutku při okraji obce. No, doptali jsme se nakonec. Nadarmo se netvrdí, že „lína huba je hotové neštěstí,“ že ano?  Náš primáš, Jirka, byl zrovna nemocen, a tak na postu primária zahostoval pro tu chvíli Pavka Navrátil, z cimbálové muziky Javorník. Bylo to radostné setkání s kamarádem, s kterým jsme prožili nemálo krásných vystoupení a který nás hodně, opravdu hodně, naučil. Pocit pohody a vzájemnosti se toho dne určitě přenesl i do naší muziky, jež rázem vykouzlila úsměvy ve tvářích všech přítomných. Odpoledne uteklo jako voda. Loučili jsme se s předsevzetími dalších podobných setkání a společných prožitků…  Jenže, co naplat… Zpravidla zůstává jen u těch předsevzetí…

Tak třeba zase někdy, dobré muziky a dobré nálady není nikdy dost….

……na to je, věru, hodně názorů, hodně kritérií a hledisek. Maně mne napadá tradiční balkánské úsloví, dle nějž má pravý muž během svého života zasadit strom, zplodit syna a postavit dům.

Já osobně si myslím, že skutečný muž by měl také pevně stát za svým slovem a plnit dané sliby. Že to stále platí, a že takoví muži, navzdory dnešní době a trapným propadákům vrcholných politických špiček, stále ještě existují, přesvědčil jsem se osobně během našeho vystoupení na farní zahradě v Němčicích na Hané, kam jsme byli pozváni v červenci 2011, abychom naší muzikou zpestřili průběh hodových slavností.

Do Němčic jsme se těšili tím spíše, že jsme se v ta místa vraceli po několikaleté přestávce, kdy jsme tam předešle při stejné příležitosti hráli tři léta po sobě.

Nedlouho po začátku vystoupení se objevil ten, koho jsem již od příjezdu vyhlížel. Zpěvák a tanečník, jakého by pohledal! Folklorista každým coulem! Tančil a krásně zpíval, tak jak jsme byli zvyklí již z těch let předchozích. Sotvaže se přiblížil k nám, už vesele halekal: „Zdravím tě, cimbalisto, vzpomínáš si na mne?“ Jakpak bych mohl nevzpomenout? „Mám pro vás dárek a pro tebe ještě zvlášť,“ halasil dále s úsměvem a napřahoval k nám ruku s láhví vynikajícího vína. „Jestlipak si vzpomínáš, co jsem Ti slíbil, když jsem se spolem před léty loučili?“ Nevěděl jsem, nemohl jsem si při nejlepší vůli vzpomenout. Tu mi Láďa, tak se tento náš kamarád jmenuje, podal malý balíček a v něm – dlouhý, ručně sekaný a zdobený kožený pás!!! – rázem jsem si uvědomil, jak mi tenkrát, před léty, Láďa vyčítal ošuntělý „civilní“ opasek, který tehdy skromně přidržoval moje kalhoty. S odstupem několika let Láďa nezapomněl, zatímco mně tato malá epizodka zcela vymizela z paměti. No, co dále povídat…. Bylo z toho hodně veselo, tančilo se a zpívalo dlouho a chtělo by se ještě déle, kdyby náhlá a prudká letní bouřka naše veselí neukončila

Tak tedy, Láďo, kamaráde, ještě jednou děkuji za krásný dárek a těším se na další setkání u vás v Němčicích….

V pátek, třináctého června 2014, nás čekal poněkud delší výlet. Jeli jsme potěšit svým uměním naše milé přátele, setkávající se každoročně na svých tradičních „operačních soustředěních“. Letošní 15.setkání se odehrávalo na Severomoravské chatě poblíže obce Malá Morava v Jeseníkách. Těžko vzpomínat, kolikrát jsme již na této příjemné horské chatě v nadmořské výšce cca 800m hráli, jisté však je, že jsme se v ona místa po asi tříleté odmlce rádi vraceli. Krom našich přátel – klientů, nás mile přivítali i manželé, kteří chatu provozují a nás těšilo, že se s nimi po čase opět shledáváme.

Počasí toho dne bylo nevlídné. Se zatažené, podmračené oblohy padaly provazce vody, střídající se s občas mírnějšími přeháňkami. To však nebránilo všeobecné harmonii (společenské i hudební), která v útulném prostředí chaty panovala od samého počátku našeho vystoupení.

Po 22.hodině déšť konečně ustal a oblačnost se rozplynula. My jsme tak mohli pozorovat nádherný měsíční úplněk. Byl pátek, bylo třináctého a měsíc byl v úplňku. Magie té chvíle byla okouzlující a nezapomenutelná pro každého vnímavce .

Sobotní ráno zastihlo všechny v dobré, optimistické náladě, přestože nebe nad námi již zase potemnělo a dávalo tušit další dešťovou nadílku. Zatímco se naši přátelé chystali k výšlapu do přírody, my jsme se připravovali k návratu domů. Ještě jedno společné foto, a pak už následovaly stisky rukou a přátelská objetí na rozloučenou.

Tak snad za rok zase, přátelé? Budeme se těšit. V roce 2015, 12.června na zámku Berchtold? Přijedeme určitě, pokud Pán Bůh dovolí…. Tož, na shledanou příště 

Obec s bohatou historií, honosící se přírodními krásami a tajemným Rudickým propadáním, v němž se Jedovnický potok ztrácí v podzemí Moravského krasu, udržuje již několik let přátelskou družbu s rakouskou obcí Fallbach, která letos na prvního června vyslala do Rudic na tradiční návštěvu početnou delegaci svých občanů v rámci přeshraničních slavností, které byly prezentovány uměleckým projektem HUMAN. Rudičtí věděli, že rakouští hosté přivezou s sebou velkou dechovou muziku, složenou z frekventantů a žáků hudební školy ve Staatzu, největší v Dolních Rakousích. To bylo impulsem k nápadu překvapit rakouské hosty rovněž muzikou, která by specificky charakterizovala náš moravský region. Nu, když moravská hudba, pak tedy určitě cimbálová muzika! A bylo to. Tak jsme se poprvé seznámili s panem Josefem Klimoszem, který celou akci z pozice zastupitele organizačně garantoval.

Část setkání se odehrála v přírodě v lokalitě jezírka „Bílá“, kde bylo slavnostně odhaleno vlastní umělecké dílo, zbytek akce pak proběhl v příjemném prostředí rudického kulturního domu.

My, Ječmínci, jsme coby muzikanti uznale pokyvovali hlavami a nadšeně tleskali hudebním výkonům rakouské dechovky. Neměla chybičky a hráli samí mladí lidé, což působilo velmi optimisticky! Měli jsme inspiraci a též i snahu nenechat se zahanbit a myslím, že jsme naše posluchače nezklamali.

Všechno má svůj konec a tak i v tomto případě nadešel čas loučení. Bylo to loučení srdečné. Když jsme naposledy zamávali oběma rakouským autokarům, potřásli jsme si s rudickými hostiteli pravicí již jako staří a dobří přátelé, s příslibem i přáním sejít se někdy příště zase znovu.

Tak tedy děkujeme, Rudičáci, a těšíme se zase někdy na společné zpívánky. Vaši Ječmínci.

Své historicky první vinobraní se v malebných hanáckých Mořicích rozhodli uspořádat v sobotu 21. 9. 2013, pod záštitou starosty obce. Milým pozváním pořadatelů jsme byli potěšeni tím spíše, že v nedalekých Němčicích nad Hanou jsme v minulosti již několikrát vystupovali a zavítat po čase do známých končin nám bylo příjemné.

Pořadatelé si na přípravě celé akce dali záležet! Stánky s bohatým občerstvením byly vkusně zdobeny révovím, což celému areálu venkovní zahrádky místního hostince dodalo stylovou a komorní atmosféru. Malé, zastřešené podium, skýtalo spolehlivou ochranu před rozmary počasí. Chopili jsme se tedy našich nástrojů. Kontakt s posluchači přicházel poznenáhlu, ale pak se krásně zpívalo! A že Mořičtí zpívat umí, to nám věřte!!! Burčáku málem nestačilo a vzorky lahodných vín se valem tenčily. Nakonec jsme byli poctěni i koštem pravé hanácké slivovice! Byl to moc příjemný večer. Loučili jsme se před 21. hodinou. Naposledy jsme naši hostitelům zamávali s přáním všeho dobrého a s nadějí dalších podobných setkání. Před námi byla cesta domů, na druhou stranu Drahanských hor, do údolí naší Malé Hané ….

se pro letošek uskutečnilo na Valáškově gruntě v obci Kozov nedaleko Bouzova 14.června. Již po čtvrté jsme se vraceli mezi známé přátele, kteří nás předloni natrvalo kooptovali mezi sebe v rámci svých tradičních setkávání, tenkráte poblíž Rumcajsova Jičína.

Hotel Valáškův grunt je velmi komfortní, stylové rekreační zařízení v přírodním prostředí romantického Bouzovska, v údolí říčky Trnávka, cca 3 km vzdálen vlastnímu hradu Bouzov.

Setkání bezprostředně po našem příjezdu bylo pečetěno douškem lahodné hruškovice ročníku 2000 – prý proti pocení!  Interiér a atmosféra restaurace, jakoby na cimbálovou muziku přímo čekaly. A tak jsme se po předchozím ubytování a nezbytné aklimatizaci pustili s chutí do díla, tedy do muziky. Nálada skvělá, zpívalo se, jedlo i pilo, přesně podle starého přísloví, „jak k dílu a žití, tak k jídlu a pití.“ Zábava gradovala, když náhle, z ničehož nic, osvětlení jednou, dvakrát bliklo a poté vše splynulo v bezedné tmě. Ale ani tma nás od nástrojů neodtrhla a hostitelé ještě více ocenili naše umění, slyšíc nás nadále hráti, jakoby se bylo nic nestalo. Když po chvíli ochotný a vstřícný personál restaurace odněkud vyčaroval a rozmístil planoucí svíčky, nechybělo k originalitě atmosféry již vůbec nic. A tak jsme se ke spánku odebírali všichni navýsost spokojeni.

V důsledku přetrvávající poruchy v dodávce elektřiny se ranní toaleta a snídaně neobešly bez jisté improvizace, ale již v průběhu dopoledne bylo vše zase v pořádku a naši přátelé mohli pokračovat v dalším programu společného víkendu. Ne tak my, Ječmínci. Nás čekaly další povinnosti. A tak došlo na loučení. Ještě jedno společné památeční foto a příslib, že se příští rok, 13. června, sejdeme zase všichni, pro změnu na Severomoravské chatě v Jeseníkách. Cože, na Severomoravské chatě??? Vždyť právě tam jsme se před lety poprvé vzájemně poznali!!! Božínku, kolikže už je to vlastně let….?

Přirozenou architektonickou dominantou města Konice je menší barokní zámek z 1. poloviny 14. století, který město samo využívá především ke kulturním a společenským účelům. Zámek, jenž je sídlem místního informačního centra, městské knihy i mateřského centra Srdíčko, se může pochlubit trvalou expozicí atributů historických řemesel a v neposlední řadě pak nádherným koncertním sálem s vynikající akustikou. Není divu, že v tak komfortním prostředí znějí tóny hudby vznešeněji a lidské duši přitom mnohem blíže, než kdekoli jinde.

Příznivci naší cimbálové muziky o nás většinou vědí, že  město Konici vnímáme jako „kolébku“ před lety zrodivšího se Ječmínka (rok 2000).

Ze všech těchto důvodů jsme rádi přijímali pozvání k několika vystoupením, která pro nás vždy byla vždy velmi prestižní.

V roce 2012 jsme byli pozváni na 1. Konické vinobraní. Přijeli jsme samozřejmě rádi a snažili se svým uměním zpestřit všem hostům už tak příjemný večer. Naše snaha marná nebyla, neboť stejného pozvání se nám dostalo i letos, 18. října.

Radost nám ulehčila úkol. Hráli jsme naplno a v příjemně uvolněné atmosféře. No, zkrátka jako doma! Kontakt s publikem byl bezprostřední a bodejť by ne, vždyť mezi přítomnými byla spousta našich kamarádů, přátel, známých i příbuzných.

Večer plynul rychle a loučení bylo plné úsměvů i příslibů dalších setkání. Tak snad zase příště u vás, v Konici, přátelé…

Příkrý vrch nad Jaroměřicemi s  hlubokým, zarostlým žlebem k severozápadu zvaným Kadrmana, vzbuzoval v dávných dobách u obyvatel respekt a bázeň. Pověst vypovídala, že ve žlebu sídlil zlý lesní duch Kadrman, který lidem škodil. Jaroměřická obec se proto roku 1675 rozhodla postavit na kopci kříž. V těžkých dobách morových epidemií kolem roku 1680 nechal majitel panství František Julius Šubíř z Chobyně postavit na místě kříže kapli zasvěcenou ochráncům proti moru – svatým Fabiánu, Šebestiánu, Rochovi a Rosalii, s oltářem Povýšení sv. Kříže. Po vysvěcení kaple již nikdy nikdo v Jaroměřicích na mor neumřel. Další z rodu Šubířů, František Michal, z vážných osobních pohnutek započal na místě kaple budovat kostel a k němu přilehlý areál, který měl ideově zpodobňovat Kristovu Kalvárii. Čtrnáctého září roku 1713 byl na Jaroměřické Kalvárii, jak už se této lokalitě začalo říkat, slavnostně vysvěcen kostel Povýšení sv. Kříže. Pozorný čtenář jistě postřehne, že letošní rok 2013 je 300. výročím této významné události.

Dostalo se nám cti zahájit rok výročních oslav pásmem vánočních koled. V nádherném svatém prostředí význačné kulturní památky si člověk velmi emotivně uvědomí nicotu a malichernost lidského bytí oproti věčnosti času a nekonečnu všehomíra….

…k ní došlo v pátek, 17.června, v parkhotelu Skalní město v Prachovských skalách: „ Bylo – nebylo, žili – byli, nějací lidičkové, z nichž léta školská a studentská učinila spolužáky. A jak už to má u dobré studentské party být, scházejí se tito pravidelně rok co rok, letos po třinácté. Byli jsme příjemně překvapeni již třetím pozváním na jejich sraz, který se tentokrát, jak výše uvedeno, konal v nádherném přírodním prostředí Prachovských skal. Když jsme v pátek dorazili na „místo činu“, bylo nám patronem třídy řečeno, že si nás oblíbili natolik, až se rozhodli kooptovat Ječmínka do svých řad! A my, Ječmínci? Považujeme tuto poctu za nejvyšší ocenění našeho umění a s radostí i úctou kooptaci přijímáme.“ Zní to jako pohádka se šťastným koncem, viďte? Ale jakýpak konec? Vždyť tato kooptace je vlastně perspektivou dalších milých shledání. Tak tedy, Na shledanou příště, přátelé spolužáci….

Cimbálová muzika Líšňáci, jak podle názvu patrno, reprezentuje Líšeň, takto městskou část Brna. Máme – li hovořit o muzice, hovořme přímo o cimbálovém orchestru! Jedenáctičlenný ansámbl vynikajících muzikantů a zpěváků… Vystupují společně již 30 let! A slyšet jejich muziku je opravdový zážitek. Rádi jsme přijali pozvání ke společnému vystoupení v klubu líšeňského „Dělňáku“. Pravda, vidouce tu sílu a profesionalitu, padla na nás trošku tréma Ale po chvíli jsme se s radostí rozehráli a pojednou tu byl nádherný společenský večer!

S Lišňáky jsme se loučili upřímným díkem. Takové krásné setkání je vždy inspirující a motivující. Tak tedy, děkujeme, přátelé. A zase někdy na shledanou….

Tato renomovaná stavební firma v Jevíčku slavila 18. 6. 2011 dvacáté výročí svého vzniku. Pozvání k vystoupení při takové příležitosti jsme chápali jako vysoce prestižní záležitost. A že byla! Hostů nepočítaně! Po úvodním, cca dvouhodinovém, vystoupení na podiu jsme se přesunuli do nitra správní budovy, kde jsme pokračovali až do setmění. Znovu jsme si ověřili to, co víme: že zahrát dobrou muziku může být za určitých okolností i pořádná dřina! S posledními tóny písně na rozloučenou jsme si oddechli a těšili se domů, do peřin. Inu, už nám není dvacet…..

……do romantického prostředí Českého ráje jsme se v pátek 20. května vraceli podruhé. Není lepší odměny, není lepší recenze a není lepší reklamy než opakované pozvání. A tak jsme tedy vyjeli. Vzdálenost cca 200km nám nikterak nekazila náladu, cesta probíhala hladce a my dorazili na místo činu ve smluvený čas. Vysoká společenská bonita v nás zpočátku budila pocit profesionální odpovědnosti, ale veškerá tréma zmizela vlídným přijetím a radostným shledáním s několika přáteli, kteří se mezi hosty nacházeli. Nakonec si s námi zahrála i mladá talentovaná harmonikářka z rodiny oslavence. Zkrátka, zábava nebrala konce… Ke spánku jsme uléhali doslova s „ranním kuropěním“…….

……čte se ántré: co do významu slova: vstup; slavnostní hudba ke vstupu významných osob…Tolik slovník jazyka českého.
Na atmosféru toho okamžiku jsme zvyklí a jako hudba býváme začasté u těchto událostí účastni. Jednou se ovšem takového entrée dostalo i nám a to přímo od našich posluchačů.

To bylo tak. Oslava životního jubilea, v Kunštátě na Moravě. Září 2010. Ve smluvený čas jsme se dostavili na místo a počali vybalovat naše „fidlátka“ Hostitel – oslavenec nás nejdříve pozval ke stolu. Podávala se večeře. Když jsme se po jídle chopili svých nástrojů, povstalo současně šest, či osm chlapů, chytili se kolem ramen a s prvním akordem naší muziky začali překrásně zpívat. Bože, to byla nádhera, ta síla, chór jako od profíků, zkrátka byl to VSTUP !!….. Písnička střídala písničku po celý krásný a příjemný večer. Na takové setkání se dlouho a rádo vzpomíná….