Cimbálová muzika Ječmínek vznikla z iniciativy několika přátel – nadšených amatérských muzikantů a folkloristů v roce 2000. To se v Konici, malém a ospalém provinčním městečku, kde k cimbálové muzice mají obyvatelé dále než k Severnímu ledovému oceánu, zcela náhodně před budovou ZUŠ sešli dva muži. Když po krátkém vzájemném oslovení vyšlo najevo, že ten je cimbalista a onen klarinetista, nemohlo z toho vzniknout nic jiného než příslib, že si při volné chvilce společně zamuzicírují. Ta chvíle na sebe nenechala dlouho čekat a oba aktéři, Radek Boudný a Láďa Miko byli výsledkem první hudební zkoušky příjemně uspokojeni. Láďa, takto učitel ZUŠ, brzy přivedl ke zkouškám talentovanou a pilnou houslistku Svatavu Nepožitkovou, studentku konického gymnázia a v tomto triu se odvíjelo několik setkání, kdy se muzicírovalo jen tak, pro radost z hudby. Počátkem roku 2001 přichází do skupiny další houslistka, Slávka Šmídová, mladá učitelka základní školy. Její první projevy byly spíše nesmělé, ale velmi brzy se ukázalo, že právě Slávka je, a do budoucna má býti, pilířem tehdy ještě nepojmenovaného hudebního uskupení.

V závěru roku však kolektiv opustil Láďa, odcházeje tak za lepší pracovní příležitostí do Nového Města na Moravě. Jaro roku 2002 přesto začalo nadějně. Setkání s Josefem Maškem, bývalým primášem vojenského uměleckého souboru, dávalo tušit dobrý start do další práce a když zanedlouho poté stanul za basou vpravdě valašský ogar Bob Stoklasa, byla tu pojednou kompletní cimbálová muzika. Ta posléze přijala jméno Ječmínek jakožto projev vzešlosti a identity s hanáckým regionem a jako symbol pokory a úcty k životu, radosti, naději i spravedlnosti, kteréžto atributy byly vlastní osobě bájného hanáckého krále….

A tak šel čas, jenž přinášel mnohé…  Radosti i chmury, vzestupy i pády, nadšení i zklamání… Po všechen ten čas však cimbálová muzika Ječmínek hrála a stále hraje pro radost a potěšení všem, kteří jí chtějí naslouchat. Za nástroji se vystřídala řada dobrých muzikantů až do současného složení, v němž jako primáš působí Jiří Nesveda, sekunduje, případně tercuje Alena Honzáková, kontry anebo terc drží Bohuslava Šmídová, muziku svou basou tvrdí Vlastimil Zdražil a jediným, kdo nemusí při vystoupení stát, je cimbalista Radovan Boudný. A jak je to se zpěvem? Inu, snažíme se všichni J A bodejť by ne, vždyť se zpěvem jde přeci všechno lépe!